Krásné úryvky z knihy Labyrint pohybu od profesora Pavla Koláře.

Od roku 1986 hradí německé zdravotní pojišťovny psychosomatickou medicínu, neboť ji považují za součást zdravotní péče. Zjistili, že každé vydané euro se jim tak vrátí trojnásobně. Jinými slovy přestali bazírovat na medicíně podložené vědeckými důkazy a nepřímo tím uznaly, že to, co bylo "vědecky dokázáno", zhusta ovlivňují investoři, zatím co "prokázáno nebylo", nebylo možná prokázáno proto, že to ani nikdo nezkoumal.

Fyzická práce nebo pohyb nám pomůže odbourat psychickou únavu. V opačném případě to ale bohužel nefunguje, psychická zátěž nemůže odbourat únavu fyzickou. Fyzická zátěž pomůže člověku regenerovat tím, jak přichází na jiné myšlenky. Není to ovšem relaxace. O regeneraci mluvíme v souvislosti regulačními procesy, látkovými, imunitními, hormonálními, centrálními a dalšími, které uvádějí organizmus do původního stavu rovnováhy. Procesy zotavení hodně závisí na naší fyzické a psychické zdatnosti. Čím vetší je tím lépe regenerujeme, tedy zotavujeme se. Velkým pomocníkem regenerace je relaxace - schopnost uvolnit veškeré svalové a psychické napětí, odpoutat se, zklidnit. Relaxace zotavení - regeneraci urychluje.

Bolest - a to je dokázané - je jedním z projevů strachu ze smrti.

Je to ale právě smrt, co nám definuje náš vztah k hodnotám.

Regenerace je proces zotavení. Každé vychýlení organizmu vlivem stresové zátěže vyžaduje regenerační proces. Relaxace procesy zotavení urychluje. Relaxace patří k velmi efektivnímu způsobu odpočinku. Umět relaxovat znamená něco úplně jiného než lehnout si nic nedělat. Je to schopnost vnitřně se uvolnit, uvolnit veškeré psychické i svalové napětí, které je obvyklé značné a spolu souvisí, je to určité odpoutání se, zklidnění se. To vše se děje i uvnitř organizmu, a proto přes hlubokou relaxaci můžeme ovlivnit také vnitřní regulační procesy stresu v centrálním, vegetativním, hormonálním a imunitním systému. Kdo dobře ovládá hlubokou relaxaci, mívá pevnější duševní i fyzické zdraví, lepší pracovní výkonnost, lépe se soustředí, méně se unaví a bývá v životě spokojenější. Naopak ten, kdo je příliš napjatý a křečovitý, bývá náladový, úzkostlivý, podrážděný, konfliktní, mívá poruchy spánku. U chronické únavy je relaxace zcela zásadní a je dokonce důležitější než cvičení. Leckdy by stačilo člověka navést na jiný styl odpočinku. Relaxace má totiž mnohdy stejný význam jako farmaka.

Neschopnost nalézt správnou míru, a především formu odpočinku považuji za jednu z významných příčin naších onemocnění.

Relaxaci nejde postavit na významu slov, na slovních vyjádřeních, podobně jako nejde slovně popsat strach, trému, hryzaní svědomí. Je postavená na vlastním aktuálním prožitku tohoto stavu. Vnitřní napětí a jeho uvolnění musí člověk cítit na vlastním prožitku obou těchto stavu. To je základní podmínkou hluboké relaxace.