CHALÍL DŽIBRÁN: PROROK

I řekla Almitra: Mluv k nám o lásce.

On zvednul hlavu a pohlédl na lidi, a nad nimi se rozprostřelo ticho. I pravil hlasem velkým: jestliže na tebe pokyne láska, následuj ji, třeba že její cesty jsou tvrdé a srázné. A ovanou-li tě křídla, oddej se jí, třebaže se můžeš zranit o meč ukrytý v jejích perutích. A promluvili k tobě, uvěř v ní, třebaže její hlas může rozmetat tvé sny, jako severák poplení zahradu. Neboť stejně jako tě láska činí králem, tak tě přibije na kříž. Stejně jako ti dává růst, tak provádí i tvůj průklest. Stejně jako vystupuje k tvému vrcholu a láska tvé nejněžnější výhonky chvějící se na slunci, tak i sestoupí tvým kořenům a otřese jejích srůstem s půdou. Sklízí si vás, jako snopy obilí. Vymlacuje vás, aby vás obnažila. Prosévá vás, aby vás zbavila plev. Vymílá vás doběla. Hněte vás, dokud nezvláčníte, a pak vás postoupí svému posvátnému ohni, abyste se stali posvátným chlebem pro posvátnou hostinu boží. To všechno láska na vás vykoná, abyste mohli poznat tajemství svého srdce a v tom poznání se stát částečkou srdce života. Jestliže ve své malodušnosti budete vyhledávat jenom poklid lásky a požitky lásky, potom lépe učiníte, přikryjete-li svoji nahotu a odejdete z mlatu lásky do světa, v němž se nestřídají roční doby a kde se budete smát, ale ne veškerým svým smíchem, a budete plakat ne veškerými svými slzami. Láska nedává nic než sebe samu a nebere nic než ze sebe sama. Láska neovládá a ani nebude ovládaná, neboť lásce postačuje láska. Miluješ-li neměl bys říkat v mém srdci je bůh, nýbrž jsem v srdci božím. A nedomýšlej se, že můžeš lásce určovat směr, neboť láska, uzná-li tě hodným, povede tebe. Láska nemá jiného přání než naplňovat sebe samu.

Leč miluješ-li a musíš-li již mít nějaká přání, měj tato:

Poznat bolest z přemíry něhy. Být poraněn vlastním pochopením lásky, a krvácet dobrovolně a radostně. Probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem a vzdávat díky za další den lásky, odpočívat v poledne a rozjímat o extázi lásky, vracet se večer domu s vděčnosti, a pak spát s modlitbou za milovaného v srdci a s písni chvály na rtech.

I promluvila Almitra znovu a řekla:

A co manželství mistře?

A on odpověděl, řká:

Byli jste pospolu zrození a pospolu budete navždy. Budete pospolu, až bíla křídla smrti rozpráší vaše dny. Ó budete pospolu i v mlčenlivé paměti boží. Avšak dopřejte prostor vaši pospolitosti. A dovolte nebeským vánkům, ať tančí mezi vámi. Milujte se navzájem, avšak nespoutávejte se láskou. Nechť je spíše mořem vlnícím se mezi břehy vašich duší. Plňte si navzájem číše, nepijte však z jedné číše. Dávejte jeden druhému ze svého chleba, nejezte však z téhož krajíce. Zpívejte a tančete a radujte se, avšak ponechte jeden druhého, aby byl sám, tak jako jsou samy struny loutny, byť se chvějí touž hudbou. Dávejte své srdce, ne však do rukou druhého. Neboť vaše srdce, může pojmout jenom ruka Života. A stůjte při sobě, ne však blízko při sobě, neboť odděleně stojí i sloupy v chrámu a dub neroste ve stínu cypřiše a cypřiš neroste ve stínu dubu.

A jedna žena chovala v náruči nemluvně, řekla: mluv k nám o DĚTECH.

A on pravil:

Vaše děti nejsou vašimi dětmi. Jsou syny a dcerami touhy života po sobě samém. Přicházejí skrze vás, ale nikoli od vás, a třeba že jsou s vámi, přece nepatří vám. Můžete jím dát svoji lásku, nikoli však své myšlenky. Můžete dát domov jejím tělům, ne však jejím duším, neboť jejích duše sídlí v domě zítřka, který vy nemůžete navštívit ani ve svých snech. Můžete se snažit, abyste byli jako ony, nesnažte se však připodobnit je sobě, neboť život nekráčí zpět a nezdržuje se u včerejška. Jste luky, z nichž jsou vaše děti jako živé šípy vysílaný kupředu po stezce nekonečna. Lučištník určuje cíl a napíná vás svou mocnou silou, aby jeho šípy putovali směle a daleko. Nechť vám je ohýbaní v lučištníkových rukách radosti, neboť právě jako miluje letící šíp, tak miluje i pevný luk.

Závoj, který zastiňuje vaše oči, zvednou ruce, které jej tkaly, a jíl, jenž uzavírá vaše uši, vyjmou prsty, které jej hnětly.

A budete vidět.

A budete slyšet.

Přesto však nebudete lkát, že jste zakusily slepotu, ani litovat, že jste byli hluší, neboť toho dne poznáte, že ve všech věcech se skrývá smysl, a budete žehnat temnotě, jako by jste žehnali světlu.